← Zpět do Akademie
K tomuto článkuK článku Obsah článku

Zdraví · článek

Zimní paradox: Proč nižší tep neznamená lehčí běh?

Kolem nuly můžeš běžet lehce a pohodlně, o dva stupně výš se v mokru a větru trápit. Rozhoduje, kolik tepla vyrábíš a kolik ho ztrácíš. Pochopíš, proč se mění tep, dech i práce svalů, a podle toho vybereš vrstvy, intenzitu a délku dnešního běhu.

Podcast k tématu článku

Přehrávač Spotify načtete tlačítkem níže. Služba poté získá údaje o tomto spojení. Volbu statistik tím nezměníte.

Otevřít samostatně

Dva běhy, skoro stejná teplota

Sobota ráno, nula, sucho a jinovatka na trávě. První kilometr zebou prsty, potom se zahřeješ a krok se uvolní. Při obvyklém tempu máš nižší tep než za letního odpoledne. Běží se dobře.

Úterý večer, dva stupně nad nulou, mrholí a fouká. Stejná trasa, podobné tempo, jenže po půl hodině studí mokrá bunda a ruce se nechtějí zahřát. Dnes potřebuješ jinou sestavu i jinak dlouhý běh.

Rozdíl dělá poměr mezi teplem, které při běhu vyrábíš, a teplem, které odevzdáváš okolí. Chlad mění prokrvení kůže, práci při dýchání i připravenost svalů. Proto se podle samotné venkovní teploty nedá určit správný tep, oblečení ani tempo. Nejdřív si vysvětlíme tělo, potom z toho složíme dnešní trénink.

Tento článek rozvíjí epizodu Hackni běh „Co chlad dělá s tepem, dechem a tempem?“. Konkrétní jednotky a návaznost týdnů najdeš v dalším pokračování v článku Zimní trénink v praxi.

Co se v chladu děje v těle

Proč se při běhu zahřeješ

Pracující svaly spotřebovávají energii a velká část se uvolní jako teplo. S vyšší intenzitou obvykle roste i jeho výroba. Proto se po rozběhu zahřeješ, přestože se venku neoteplilo ani o stupeň. Bunda toto teplo nevyrábí. Pomáhá ho udržet.

Tělo teplo předává okolí přes kůži, proudícímu vzduchu i odpařováním potu. Oblečení mezi tebou a okolím drží vrstvu vzduchu, která tyto ztráty brzdí. Při běhu tedy potřebuješ sladit dvě věci: odvádět přebytečné teplo a současně ho dost udržet pro chvíle, kdy zpomalíš. Přidávat vrstvy bez ohledu na intenzitu tento úkol nevyřeší.

Kolik dokáže samotný běh, ukázal pokus v klimatické komoře. Mladí muži běželi hodinu v šortkách a tričku, jednou při nule, jindy při dvaadvaceti stupních, pokaždé stejnou rychlostí. Kůže jim v chladu výrazně vychladla, teplotu tělesného jádra ale při běhu udrželi. Pracující svaly vyrobily dost tepla. Oblečení pak rozhoduje, jak velkou část z něj tělo udrží.

Jádro a obal

Fyziologové rozlišují tělesné jádro a obal. Jádro tvoří hluboko uložené orgány a tkáně; jeho teplota se běžně pohybuje kolem 37 °C. Kůže a povrchové tkáně se ochlazují výrazněji. Když se cévy v kůži zúží, proudí k povrchu méně krve a tělo odevzdává méně tepla. Studená kůže proto sama o sobě neříká, jakou teplotu má celé tělo.

Na prstech to poznáš brzy. Mají malý objem a velký povrch a tělo jim v chladu omezí přívod krve. Rukavice drží teplo právě tam, kde se ztrácí rychle. Když si před během chystáš vrstvy na trup, mysli stejně pečlivě i na ruce.

Omezení ztrát a výroba tepla jsou dva různé děje. Cévy v kůži regulují, kolik tepla odejde ven. Pohybující se svaly další teplo vytvářejí. Jakmile při běhu přejdeš do chůze nebo zastavíš, jejich práce klesne. Sestava, která byla při svižném tempu příjemná, může být při čekání příliš lehká.

Výkon v chladu

Chladné počasí může vytrvalostnímu výkonu prospět: tělo při běhu snáz odvádí přebytečné teplo než za horkého dne. Výhoda trvá, dokud máš zahřáté svaly a oblečení odpovídá pohybu. Promoklá bunda, dlouhé stání nebo silný protivítr průběh změní. Pro dobrý výkon tedy hledej podmínky, ve kterých se zahřeješ a udržíš plynulý krok. Samotné číslo na teploměru ti ideální tempo neurčí.

Mokro mění tepelnou bilanci

Voda má přibližně pětadvacetkrát vyšší tepelnou vodivost než vzduch. Když v oblečení vytlačí část vzduchu, mění jeho izolační schopnost. To neznamená, že mokrý běžec chladne pětadvacetkrát rychleji; o výsledku rozhodují vrstvy, jejich vlhkost, vítr a intenzita pohybu. Voda do běhu vstupuje třemi cestami:

  • Zvenčí jako mrholení, déšť nebo mokrý sníh. Ochranná vrstva omezuje promáčení, zatímco spodní vrstvy mají dál odvádět vlhkost od kůže.
  • Zevnitř jako pot. Příliš teplá sestava se postupně propotí. Po zpomalení vyrábíš méně tepla a ve vlhkém oblečení ti začne být chladno.
  • Pod nohama jako vodní film na ledu. Tam voda mění kontakt podrážky s povrchem a její tření. Proto k oblékání patří i výběr trasy.
Déšť, pot a vodní film na ledu ovlivňují různé podmínky běhu.

Mokré vrstvy a vítr mění, kolik tepla při běhu udržíš.

Když k mokru fouká, vítr odnáší teplý vzduch z povrchu těla a ochlazování se zrychlí. Při nule a větru kolem 20 km/h se kůže ochlazuje zhruba jako při −5 °C. Pro představu, jak vítr mění pocitovou teplotu:

Pocitová teplota podle větru (°C; výpočet vzorcem Environment Canada)

Vzduch

vítr 10 km/h

20 km/h

30 km/h

+5 °C

+3

+1

0

+3 °C

0

−1

−3

0 °C

−3

−5

−6

−5 °C

−9

−12

−13

−10 °C

−15

−18

−20

Tabulka popisuje ochlazování odkryté kůže větrem. Řádky nad nulou jsou ilustrativním použitím vzorce; oficiální zimní index se používá při teplotách nula a nižších. Oblečení a jeho vlhkost do výpočtu nevstupují. Při běhu proti větru proudění vůči tělu zesílí i tvůj pohyb. A ještě jeden důležitý rozdíl: údaj −5 °C v tabulce neznamená, že vzduch nebo chodník skutečně mají −5 °C. Samotný vítr vodu při kladné teplotě vzduchu nezmrazí.

Prakticky to poznáš třeba v kopcích. Cestou nahoru se zahřeješ a rozepneš bundu, při pomalejším seběhu nebo chůzi ji zase využiješ. Vrstvy vybírej pro celý průběh trasy, včetně úseků, ve kterých tvoje práce klesne. Dlouhé stoupání a návrat proti větru kladou na stejné oblečení jiné nároky.

Význam mokrého oblečení a větru zkoumal už v šedesátých letech fyziolog Griffith Pugh. Jeho terénní práce v britských horách a navazující měření ukázaly, jak podmínky mění tepelnou ochranu oděvu. Pro běžce z toho plyne jednoduchý závěr: sleduj nejen stupně na teploměru, ale i to, zda zůstáváš v suchu a jak rychle se pohybuješ.

Stejné pravidlo platí při střídání běhu a chůze. V běžeckém úseku může být sestava příjemná, v chodeckém se začneš ochlazovat. Vyzkoušej ji proto během celého cyklu, nejen po prvních pěti minutách klusu. Snadno přidatelná vrstva má v takové jednotce větší cenu než oblečení vybrané podle rychlejšího parťáka.

Proč máš při stejném tempu jiný tep

Ve stejném pokusu v klimatické komoře měli muži při nule nižší tep než v teple, přestože běželi stejnou rychlostí a spotřeba kyslíku byla podobná. V šedesáté minutě dosáhl průměrný tep 163 za minutu v chladu a 178 v teple. Tepová frekvence tedy odráží i podmínky, ve kterých tělo pracuje.

Část rozdílu souvisí s chlazením. V teple se cévy v kůži rozšiřují a krev pomáhá odvádět teplo z pracujícího těla. V chladu se potřeba tohoto odvodu zmenšuje a mění se rozdělení krevního oběhu. Tep tak odráží práci svalů i podmínky, ve kterých ji odvádějí. Dvě stejná čísla na hodinkách nemusí znamenat dvě stejné běžecké zátěže.

Když budeš v chladu zrychlovat jen proto, abys dostal tep na obvyklé letní číslo, můžeš z lehkého běhu udělat svižnou jednotku. Drž nejprve zamýšlené úsilí. Při lehkém běhu má zůstat pohodlná řeč a uvolněný krok, i když displej ukazuje méně než v létě.

Zóny nech v nastaveném modelu a posuzuj je spolu s řečí a vnímanou námahou. Vliv chladu se mění s oblečením, tempem i člověkem, takže pevné odečítání devíti nebo patnácti tepů nedává smysl. V tréninkové části si ukážeme, jak tuto kontrolu použít v praxi.

Optický snímač na zápěstí čte tep ze světla odraženého od kůže a krve pod ní. Chladné zápěstí, posunutý řemínek nebo rukáv pod hodinkami dokážou záznam rozhodit. Když čísla skáčou bez vztahu k úsilí, uprav usazení hodinek. Pro srovnání můžeš použít hrudní pás, který měří jiným způsobem.

Jak chlad mění dýchání

Vzduch se při nádechu cestou přes horní dýchací cesty a průdušnici ohřívá a zvlhčuje. Do dolních částí dýchacího systému proto přichází výrazně teplejší, než byl venku. Představa, že při běhu kolem nuly dostáváš do plic přímo venkovní mráz, vynechává právě tuto úpravu vzduchu.

Teplo a vodu dodávají sliznice dýchacích cest. Čím rychleji běžíš, tím větší objem vzduchu musí upravit. Studený suchý vzduch jim přitom odebírá víc vody. Proto může být stejný zimní den příjemný při klusu a výrazně méně příjemný při rychlých úsecích.

Při lehkém běhu využívej nos tak, jak je ti přirozené. Se zrychlením se zapojí i ústa, aby prošel potřebný objem vzduchu. Nenuť se udržet dýchání výhradně nosem za cenu napjatého kroku a nepohody. Pro dnešní trénink je podstatné plynulé dýchání při odpovídající intenzitě.

A proč v zimě teče z nosu? Studený suchý vzduch spouští v nosní sliznici nervový reflex a žlázky tvoří víc vodnatého sekretu. Při výdechu se na chladné sliznici navíc sráží vodní pára. Výsledkem je vodnatá rýma vyvolaná chladem. Samotný tekoucí nos tak ještě neříká, že jsi nachlazený.

Spálíš v zimě víc?

Logika zní přesvědčivě: tělo v zimě topí, takže spálí víc. Jenže běžec topí už tím, že běží. V klimatické komoře byla spotřeba kyslíku při nule i při 22 °C stejná, takže chlad při stejném tempu výdej energie výrazně nezvýšil.

V chladu se v tomto pokusu změnil poměr využívaných zdrojů energie: přibylo využití tuků a ubylo sacharidů. Vyšší podíl tuků při jednom běhu však neurčuje, kolik tělesného tuku ztratíš. O změně hmotnosti rozhoduje dlouhodobý energetický příjem a výdej. Hnědý tuk umí měnit energii přímo na teplo, ale zimní běh tím nezískává zvláštní hubnoucí účinek. Jídlo plánuj podle délky a náročnosti tréninku.

Svaly potřebují čas

Teplota svalu ovlivňuje rychlost jeho práce i schopnost rychle vyvinout sílu. Při rozklusání se sval zahřívá postupně; současně si pohybem připravuješ koordinaci pro to, co bude následovat. Pro rekreační běh kolem nuly začni 10 až 15 minutami klidného pohybu. U lehké jednotky to bude její první část, před svižnější prací samostatné rozběhání.

Potom zhodnoť krok: nohy se mají pohybovat volně a zrychlení má přijít plynule. Když jsou stále tuhé, pokračuj chvíli lehce. U připraveného běžce mohou před úseky následovat krátká postupná zrychlení. S opakovanými zimními výběhy si zvykáš i na pocit chladu, ale zkušenost nenahradí rozběhání ani vrstvy odpovídající dnešnímu počasí.

Jak v zimě trénovat

Teď už víš, proč může být nižší tep zavádějící a proč první kilometr nevypovídá o zbytku běhu. Při plánování týdne z toho vycházej: intenzitu určuj podle účelu jednotky, rychlejší práci vybírej pro vhodný povrch a počítej s časem na rozběhání. Obsah tréninku pak přizpůsob tomu, co už pravidelně zvládáš.

V Hackni běh stavíme většinu týdne na lehkém běhu. Začátečník nejdřív vytváří pravidelnost klusem a chůzí. Běžec se zavedeným základem může přidat jednu svižnější jednotku, kolem které zůstanou lehčí dny. Je to výchozí trenérské uspořádání pro rekreačního běžce, který chce trénink opakovat i další týden.

Která zóna dvě?

V pětizónovém modelu Hackni běh končí lehká zóna dvě u prvního prahu, LT1. Nad ním se dech prohlubuje a souvislá řeč už vyžaduje víc úsilí. Druhý práh, LT2, leží výš a odděluje ustálenější námahu od intenzity s rychle narůstající únavou. Ve studiích se třemi zónami bývá zóna dvě celá oblast mezi těmito prahy. Hodinky navíc používají různé výpočty. Číslo zóny proto vždy čti spolu s názvem použitého modelu.

Při lehkém běhu zkus souvisle vyprávět, jako by vedle tebe běžel kamarád. Když musíš věty výrazně zkracovat, uber. Řeč je rychlou kontrolou úsilí; přesnou hodnotu LT1 z ní neodečteš. Pro běžný výběh ale pomůže poznat, že ses za nízkým tepem nepozorovaně rozběhl příliš rychle.

Test řečí: jak poznat intenzitu bez hodinek

Jak mluvíš

Orientační námaha

Použití

Pohodlně vyprávíš celé věty

Lehký běh, zpravidla pod LT1

Většina času v týdnu

Mluvíš v kratších větách

Kontrolovaný svižný běh

Vybraná jednotka mezi lehkými dny

Zvládáš jednotlivá slova

Vysoká námaha

Krátké úseky připraveného běžce

Udrž teplo i mezi úseky

Svaly zahřeješ pohybem a jejich teplota po zastavení zase klesá. V laboratorním pokusu zvýšila patnáctiminutová rozcvička teplotu stehenního svalu přibližně o tři stupně. Během následného půlhodinového odpočinku v běžných kalhotách se asi polovina tohoto zvýšení ztratila. Proto mezi rozcvičením a svižnou částí pokračuj v lehkém pohybu. Když čekáš na skupinu nebo na začátek společného tréninku, přidej vrstvu.

První úsek rozběhni plynule. V pauze klusej nebo jdi a další opakování začni se zahřátými nohami. Délka odpočinku má odpovídat cíli jednotky. Potřebuješ-li delší pauzu, udrž tepelný komfort oblečením. Rozcvičení, práce a pauzy tak vytvoří jeden navazující celek.

Při skupinovém tréninku si proto svižnou část naplánuj tak, aby po rozběhání nezačínalo dlouhé čekání. Když musíš stát, obleč se na stání. Před dalším úsekem se znovu krátce rozhýbej a do rychlosti přejdi postupně. Tělo reaguje na skutečný průběh jednotky, ne na to, že v hodinkách stále běží aktivita.

Zimní objem má svůj účel

Pravidelný lehký běh dává svalům opakovaný podnět pro vytrvalost a umožňuje nasbírat práci bez toho, aby každý výběh končil velkou únavou. Zima se pro takový základ hodí. Využij ji k týdnu, který zvládneš dodržet: nejprve ustal počet výběhů a jejich délku, potom přidávej. Svižnější práce může zůstat součástí přípravy podle kondice a cíle.

Spočítej si příklad se třemi běhy po 45 minutách. Celkem je to 135 minut. Dvacet minut svižnější práce představuje přibližně 15 % času, zbytek může zůstat lehký. Takové rozložení ukazuje, jak se do vytrvalostního týdne vejde i jeden rychlejší podnět.

Lehký běh posouvá vytrvalost. Svižnější práce rozvíjí i schopnost využít vyšší rychlost a efektivně se v ní pohybovat. Pokusy se snížením tréninku po náročné přípravě ukázaly, že zachovaná intenzita pomáhá udržet získanou výkonnost i při menším objemu. U začátečníka může být právě lehký běh dostatečným novým podnětem. Zkušený běžec staví na tom, co už pravidelně trénoval.

Přidávej práci postupně

Při přidávání sleduj také nejdelší jednotlivý běh. Ve velkém sledování běžců souviselo jeho výraznější prodloužení oproti nejdelšímu běhu za předchozích 30 dní s častějšími přetěžovými potížemi. Samotný týdenní součet tuto změnu nemusí vystihnout. Když přidáš další běžecký den, nejprve do něj rozděl část dosavadního času. Délku, počet výběhů a intenzitu nemusíš zvyšovat současně.

Kvalitu určuje povrch, ne teploměr

Rychlejší práce potřebuje místo, kde můžeš běžet plynule a opakovat podobný krok. Suchý okruh dovolí kontrolovat tempo, očištěný kopec krátkou práci do stoupání, kluzká cesta si žádá změnu jednotky. Zvol nejdřív vhodný povrch a teprve na něm konkrétní podobu tréninku.

Jakou kvalitu zvolit podle povrchu

Povrch

Co běžet

Provedení

Pevný suchý okruh

Svižný souvislý běh nebo krátké úseky

Rozklusání a plynulý krok

Lesní cesta

Lehký běh, zrychlení na pevných úsecích

Podle profilu a jistoty došlapu

Očištěný kopec

Krátké úseky do kopce

Návrat volně klusem nebo chůzí

Led nebo mrznoucí déšť

Pás, jiná trasa či jiný den

Zachovej účel jednotky změnou podmínek

Na pásu se nejprve řiď úsilím. Uvnitř tě méně ochlazuje proud vzduchu, takže pomůže větrák a pití po ruce. Pro lehký běh začni na rovině. Jednoprocentní sklon přidávej podle cíle a výsledné námahy; není to povinné nastavení všech jednotek. V původních pokusech pomáhal při některých rychlostech přiblížit energetickou náročnost běhu venku.

Střední intenzita má v tréninku místo

Oblast mezi prvním a druhým prahem má v tréninku své místo. V osmitýdenní studii rekreačních běžců přinesl program s velkým podílem této intenzity podobné zlepšení sledovaných ukazatelů jako převážně lehký program doplněný tvrdšími úseky, přitom zabral přibližně o 17 % méně času. Šlo o celé programy, nikoli o srovnání dvou jednotlivých tréninků. Prakticky: zavedený běžec může zvolit kontrolovanou svižnou jednotku a zbývající výběhy udržet lehké.

Po delším období výhradně lehkého běhu vracej rychlost postupně. U pravidelně trénujícího běžce se hodí krátké uvolněné rovinky na pevném povrchu, zpočátku jednou až dvakrát týdně. Sleduj plynulost kroku a reakci nohou další den. Podrobný rozpis přechodu a vzorové týdny najdeš v navazujícím praktickém článku.

Síla doplňuje běh

V Hackni běh doporučujeme jako výchozí režim dvě kratší silové jednotky týdně. Dřepy, výpady, výpony a práce trupu doplňují opakovaný běžecký pohyb o cílenou svalovou práci. Začni sestavou na 20 až 30 minut, nejprve zvládni provedení a potom přidávej série nebo zátěž. Konkrétní dávku vztáhni k tomu, co už cvičíš.

Nová silová sestava je další zátěž v týdnu. První tréninky proto drž tak, aby ti únava nohou nezměnila následující běh. Když přidáváš posilování, nemusíš ve stejnou chvíli prodlužovat dlouhý výběh. Krok za krokem poznáš, kterou změnu zvládáš dobře.

Pravidelnost začíná v kalendáři

Pravidelnost v zimě stojí i na tom, co vyřešíš předem. Do kalendáře napiš čas a délku běhu, k němu trasu pro běžné podmínky a náhradní variantu. Délka dne, déšť nebo námraza pak změní provedení jednotky, místo aby pokaždé rušily celý plán. Pomáhají čtyři konkrétní kroky:

  • Domluv si parťáka nebo skupinu na pevný čas. Společný termín usnadní začátek.
  • Stanov malý cíl, třeba pravidelný počet výběhů do konce měsíce nebo zimní závod na pět kilometrů.
  • Připrav si večer oblečení a potřebné vybavení podle předpovědi i trasy.
  • Přiřaď náhradní variantu: osvětlený okruh pro běh po práci, pás při souvislém ledu nebo domácí sílu, když venkovní jednotka nedává smysl.

Dočti článek zdarma

Přidej se do Klubu Hackni běh a získej přístup k celému článku.

Bez platební karty. Po registraci se vrátíš sem.

Sdílet článek

Sdílet článek

Odkaz můžeš označit a zkopírovat.

POSLOUCHAT 0

Hackni běh

Trenér

Najdu odpověď v ověřené nápovědě Klubu.

Bez osobních údajů a hesel.Kontaktovat podporu